Syndrom vyhoření

Projevy syndromu vyhoření

Již od sedmdesátých let 20.století se psychologové a lékaři zabývají stavy celkového, především pak psychického vyčerpání, které se projevuje například nízkou motivací, celkovou únavou člověka, nechutí „něco dělat“. U člověka klesá výkonnost v práci, ale také ho postupně přestává bavit vše ostatní, nemá chuť si někam vyrazit s přáteli. Koníčky, kterým se dříve věnoval už ho tolik nebaví. Všechny tyto stavy mohou být známkou toho, že jste vyhořelí a pokouší se o vás nebo už vás dostal – syndrom vyhoření.

Z počátku se mělo za to, že syndrom vyhoření je spjat zejména s profesemi, jejichž cílem je pomáhat lidem. Téměř u každého pracovníka pohybujícího se v této oblasti se dřív nebo později projeví některé příznaky poukazující na syndrom vyhoření. Pracují - li v pomáhající profesi, připadá jim nemístné, aby si stěžovali na příznaky, které považují za nepodstatné. Nechtějí někoho obtěžovat s problémy, které se jim často zdají malicherné a bezvýznamné v porovnání s problémy svých klientů.

Bohužel díky zrychlené době a často přemrštěným nárokům, které společnost na své jednotlivce klade, už se syndrom vyhoření nemusí týkat jen určitých profesí. A potkat může ve své podstatě kohokoliv z vás. A to bez ohledu na to, v jakém prostředí pracujete.

Vyhoření nepřichází ze dne na den, ale bývá důsledkem dlouhodobých stresů. Postupně ztrácíte zájem o svou profesi, kterou  jste až doposud vykonávali s nadšením a elánem.

Mezi příznaky syndromu vyhoření bývá:

• velká únava

• špatné soustředění

• snadné podráždění

• negativní postoj k životu.

Objevují se pocity zklamání, člověk se spokojuje s každodenním stereotypem, život se pro něj stává nudnou rutinou, nic ho nebaví. Nevidí důvod, proč by se měl nadále vzdělávat a osobnostně růst, jediným jeho cílem je přežít a pokud možno nemít žádné problémy. Objevuje se pocit prázdnoty, skleslost a ztráta sebedůvěry. Člověk ztrácí iluze, všechno ho unavuje, žije jak se říká ze dne na den.

Dalšími příznaky bývá apatie, podrážděnost, lhostejnost, necitlivé a odměřené jednání s klienty, celkové negativní postoje. Je jasné, že výše uvedené symptomy nemusí znamenat syndrom vyhoření a mohou být známkou jiné nemoci, ale syndrom vyhoření nelze vyloučit.

Syndrom vyhoření sice souvisí se zaměstnáním, ale je jasné, že jeho následky se dříve či později začnou projevovat i ve vztahu k přátelům a rodinným příslušníkům. Lidé si totiž přenášejí své problémy z práce domů, bývají nevrlí, podráždění, výbušní. To přináší další a další problémy a člověk se snadno dostává do začarovaného kruhu.

Etapy syndromu vyhoření

Etapy jsou:

• Nadšení - z počátku člověk pracuje s velkým nadšením, jeho práce mu  přináší uspokojení, snaží se své úkoly plnit jak nejlépe dovede.
• Stagnace - Dochází k postupnému rozčarování, ideály se nedaří realizovat, tak by si pracovník přál, musí slevovat ze svých požadavků. Pracovní povinnosti pomalu ale jistě začínají být obtěžující.
• Frustrace - v této fázi dochází k negaci, zhoršuje se sociální komunikace, pracoviště přináší první zklamání. U člověka se začínají objevovat první psychické a somatické potíže.
• Apatie - Pracovník se ke klientům chová nepřátelsky, vyhýbá se odborným rozhovorům s kolegy, své aktivity omezí jen na nezbytně nutné činnosti a uzavírá se do sebe.
• Syndrom vyhoření - dochází k poslednímu stádiu naprostého vyčerpání organismu. Člověk se stává cynickým, ztrácí smysl práce a někdy i života.

Rizikové faktory a riziková zaměstnání

Burn – out syndrom ovšem nevzniká jen z přepracovanosti. Postihnout může prakticky kohokoliv, kdo žije v neustálém spěchu, je pod neustálým tlakem okolí, má sám na sebe vysoké nároky, neumí relaxovat, žije v neustálém stresu a neumí říct „ne“ lidem ve svém okolí.

Příčiny vzniku syndromu vyhoření

Hlavní příčinou vzniku syndromu vyhoření bývá velká a dlouho trvající pracovní zátěž a velká míra zodpovědnosti. Každá pracovní zátěž by měla být přiměřená a toto by měli mít na paměti obě strany pracovního vztahu tzn. zaměstnavatelé i zaměstnanci. Důležité je nepřeceňovat lidské síly a vlastní schopnosti. K tomuto přetížení zejména dochází časovou tísní a mírou zodpovědnosti. Jestliže cíle, které si člověk sám vytyčí nebo úkoly udělené nadřízeným jsou nad lidské schopnosti, člověk je pod tlakem a dostává se do stresu.

Příčiny vzniku syndromu vyhoření vznikají nejen v jedinci samotném, ale také v organizaci, kde dotyčný pracuje. Do této skupiny patří zejména špatné pracovní podmínky, jsou přehlíženy potřeby zaměstnanců, noví členové pracovního týmu nejsou dostatečně proškoleni a seznámeni se svými úkoly, neexistují plány osobnostního rozvoje. Pracovník nemá možnost podělit se s nějakou kompetentní osobou o potíže, na které během plnění pracovního úkolu narazil, v organizaci je až nezdravě konkurenční prostředí a vládne zde soupeřivá nálada. Pracovník se necítí být dostatečně finančně ohodnocen, chybí jakákoliv forma ocenění.

Prevence

Syndrom vyhoření je nemoc. A stejně jako u každé jiné choroby, je lepší příznakům předcházet, než je pak léčit.

Způsobů, jak snížit riziko vzniku syndromu vyhoření je hned několik:

• Snížit příliš vysoké nároky – pokud na sebe nebo i na druhé klade pracovník neustále vysoké nároky vystavuje sebe a nakonec i své okolí vysokému nebezpečí stresu. Proto je důležité přijmout za vlastní skutečnost, že člověk je tvor nedokonalý a nikdo není neomylný.
• Nepropadat syndromu pomocníka – je důležité vyhýbat se nadměrné citlivosti pro potřeby druhých. Jedinec by neměl mít pocit, že je odpovědný za všechno a za všechny. Měl by umět bez obav a výčitek říkat „ne“.
• Stanovení priorit - je důležité naučit se rozlišovat činnosti na podstatné a nepodstatné.
• Dobrá organizace šetří čas – je potřeba si rovnoměrně rozvrhnout čas a zejména důležité je nezapomínat při organizaci času také na koníčky.
• Vyjadřujte pocity - je důležité naučit se dávat najevo své pocity a potřeby a ne se neustále ohlížet na to, co tomu řeknou druzí.
• Vyvarovat se negacím v myšlení
• Předcházet komunikačním problémům – práci je nutno si dobře rozvrhnout a zorganizovat, sdělit kolegům i klientům své plány, očekávání a cíle.
• V kritických situacích zachovat chladnou hlavu – v kritických a konfliktních situacích je důležité nenechat se rozhodit a zachovat si chladnou hlavu a odstup.
• Naučit se odpočívat
• Zajímat se o své zdraví – naučit se brát vážně varovné signály, které k nám naše tělo vysílá. Důležitou roli také hraje aktivní odpočinek a dostatek pohybu a v neposlední řadě také vyvážená strava.

Shrnutí

Jak je vidět syndrom vyhoření není jen nějakou „módní záležitostí“, na kterou bychom mohli svádět třeba svou lenost nebo nechuť pracovat. Ale syndrom vyhoření je problémem, který není radno podceňovat a je třeba k němu zodpovědně přistupovat jako k nemoci.

To znamená, že pokud máte nějaké výše uvedené příznaky, nebo máte pocit, že by se vás syndrom vyhoření mohl týkat, měli byste se alespoň zamyslet nad tím, jestli není čas vyhledat odbornou pomoc. Také je důležité nestydět se za své problémy. Člověk není stroj a nároky na  člověka jsou stále vyšší a není divu, že ne všichni rychlému tempu dnešní doby stačí.  A u syndromu vyhoření stejně jako u jiných chorob platí, že čím dřív bude odhalen, tím rychlejší a „méně bolestná“ bude jeho léčba.