Islám, Budhismus a Přírodní náboženství

Islám, Budhismus a Přírodní náboženství

V dnešním článku o náboženství se vydáme do světa budhistů, muslimů a mezi domorodé kmeny Ameriky a Austrálie, Afriky a do Tichomořských ostrovů. Každý národ má svého boha.


Islám

Islám je monoteistické abrahámovské náboženství založené na učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století. Slovo islám znamená „podrobení se“ či odevzdání se Bohu - arabsky Alláhovi. Stoupenec islámu se nazývá muslim, což znamená „ten, kdo se podřizuje Aláhovi“

Počet muslimů je 1 až 1,8 miliardy, což z islámu činí po křesťanství druhé největší náboženství světa. Muslimové věří, že Bůh Muhammadovi zjevil Korán, který společně se Sunnou (což jsou Muhammadovy činy a slova) považují za základní prameny islámu. Muslimové nepovažují Muhammada za zakladatele nového náboženství, ale za obnovitele původní monoteistické víry Abraháma, Mojžíše, Ježíše i dalších proroků islámu.

Podle islámské tradice Židé a křesťané zkreslili zjevení daná Bohem skrze proroky, a to buď změnou textu, nesprávnou interpretací nebo obojím. Islám v sobě zahrnuje mnoho náboženských praktik. Obecně jsou muslimové povinni dodržovat pět pilířů islámu, tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství. Islámské právo (šaría) dále vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti. Zahrnuje například příkazy a pravidla ohledně modliteb, džihádu, ale i bankovnictví či konání potřeby. Téměř každý muslim je příslušník jedné ze dvou hlavních islámských větví, a to sunny (asi 85%) nebo šíiy (asi 15%).

Islám je převládající náboženství v Severní Africe, na Blízkém východě a některých částech Asie. Početné muslimské komunity se nachází v Čínské lidové republice, na Balkáně, ve Východní Evropě a Rusku. Část muslimů také tvoří přistěhovalci v různých částech světa jako je západní Evropa. Okolo 20% muslimů žije v arabských zemích, 30% na Indickém subkontinentě a 15,6% v Indonésii.

Šest článků víry

  1. Víra v Alláha
  2. Víra v Anděly
  3. Víra v Proroky
  4. Víra v Knihy
  5. Víra v Soudný den a posmrtný život
  6. Víra v předurčení

Pět pilířů islámu

  • Víra v jedinost Boží a božské poslání Mohameda (Šahada)
  • Modlitba - salát (pětkrát denně s qiblou v Mekce)
  • Půst (v měsíci Ramadánu od úsvitu do soumraku - Saum)
  • Udílení almužny chudým (2,5% čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev: zakát - později se z něho stala náboženská daň, pak tyto prostředky bylo možno použít nejen charitativně, ale i k zajištění chodu muslimské obce)
  • Pouť do Mekky (jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima- Hadždž)

Mešita

Mešita (arabsky masžid) je místo uctívání, kde se muslimové, následovníci islámu, modlí. Slovo „masžid“ v arabském jazyce má původ ve slově „sažada“, což znamená „položit čelo na zem“, a má vztah k modlitbě. Mešita je místem uctívání Boha, ale slouží také jako místo, kde se vyučuje náboženským otázkám, kultuře, ekonomice a vůbec všem věcem, které prospívají společnosti.

Úcta k seniorům

V muslimském světě je velká úcta k matce i k otci a ke starým lidem. Někde ještě děti odchází od starších lidí pozpátku, aby se k nim neotočili zády, neboť to se považuje za neuctivé.

Korán

  • Nejcharakterističtějším rysem Koránské moudrosti je, že není statická, suchá. Je to druh dynamické moudrosti, která provokuje k zamyšlení a zrychluje tep srdce. V této moudrosti je silný dynamismus a hybná síla, kterou dosvědčují historické důkazy a také samotný Korán. Na začátku Muhammadova poselství byl Korán jeho jedinou silou a koránská moudrost byla jeho jedinou moudrostí.
  • Dalším významným rysem Koránu je jeho praktičnost. Neupadl do oblasti zbožných přání. Jeho učení nevyžaduje nemožné, ani se nevznáší na růžových pramenech nedosažitelných ideálů. Korán přijímá člověka takového, jaký je, a vyžaduje od něj, aby se stal takovým, jaký být může. Neoznačuje člověka za bezmocné či beznadějné stvoření, odsouzené už od narození k smrti, ponořené do hříchu od kolébky až do hrobu, ale kreslí ho jako vznešenou, čestnou a důstojnou bytost.
  • Třetím charakteristickým rysem je umírněnost a středovost neboli harmonie mezi božským a lidským, duchovním a hmotným, individuálním a kolektivním atd. Korán věnuje náležitou pozornost všem životním faktům a potřebám člověka a pojednává o nich tak, aby člověku pomohl uvědomit si vznešené cíle jeho bytí.

Přírodní náboženství

Nejstaršími dosud praktikovanými náboženstvími jsou přírodní náboženství, se kterými je možno se setkat u indiánských kmenů, původních obyvatel Austrálie a na některých ostrovech v Tichém oceánu a v Africe.

Jejich základem je kontakt s přírodními bohy, kteří určují chování veškerých zvířat a rostlin, počasí i lidské osudy. Téměř všechny indiánské severoamerické kmeny věří například ve „Velkého ducha“, který se u některých kmenů nazývá „Manitou“.

Prostředníkem mezi světem duchů a zdejším světem je často medicinman, nazývaný v Asii „šamanem“.

Australští Aboringové věří, že svět byl stvořen v „době snů“. Je pro ně posvátná země, jejíž se cítí být součástí.

Mnoho Afričanů věří ve Velkého Boha, který stvořil svět, a v mnoho malých bohů, přírodních duchů a duchů předků, žijících u svých potomků.

U amerických, afrických a pacifických přírodních náboženství nutno vyčlenit velmi vyvinutý kult předků jako možný sekundární jev, neboť předkové nepožívali boží úcty, nýbrž vystupovali jako přímluvci lidí u svévolných mocností přírody. Ty byly zosobněny a pojmenovány, aby byly srozumitelny kultu a rituálům a byly přístupny. Je pochopitelné, že u rolnické kultury, ohrožené suchem, se těšili nějvětší úctě bohové vod, kdežto u námořních Polynésanů bohové větru.

Buddhismus

Buddhismus je nábožensko-filosofický systém, jehož základ vytvořil Gautama Buddha pravděpodobně v 5. století př. n. l. v severovýchodní Indii.

Jedná se o jedno z nejrozšířenějších světových náboženství, které vyznává přibližně 230 - 500 miliónů lidí. Buddhismus je označován jako ateistické náboženství, ačkoli v mnoha textech vystupuje spousta božstev - bytostí, žijících ve vyšších dimenzích existence.

Na rozdíl od teistických náboženství jsou však tato božstva považována za běžné smrtelné a nevědomé bytosti podobně jako lidé nebo zvířata, pouze je převyšující svou krásou, schopnostmi a dlouhověkostí. Jako ateistické náboženství je přesto buddhismus možné označit proto, že k dosažení osvobození není třeba víra v Boha, jak je tomu v teistických náboženstvích, neboť Bůh jakožto pojem není v buddhismu definován.

V pozdější době došlo k vytvoření systému osvícených bytostí (bódhisattvů), které bývají nesprávně přirovnáváni ke křesťanským světcům. Tyto myšlenky se však v původním, theravádovém buddhismu nijak neobjevují. Mezi ostatními náboženstvími a filosofickými systémy zaujímá buddhismus zvláštní místo postojem k duši. Neřadí se ani k eternalistickým systémům, které tvrdí, že s tělem se rodí i duše („já“), která po smrti přetrvává, ani k nihilistickým systémům, které tvrdí, že s tělem se rodí i duše („já“), která se smrtí zaniká. Místo toho tvrdí, že nelze nalézt žádnou entitu s níž bychom se mohli identifikovat jako s „já“ (anátman) a že tedy oba výše zmíněné přístupy jsou mylným důsledkem nevědomosti.

  • v Thajsku, Laosu, Kambodži, Barmě a na Srí Lance je buddhismus, tedy Buddhovo učení, nazýváno jako sásana - učení.V Tibetu je nejčastěji používán termín nangpä čhö - náboženství zasvěcených
  • v Číně - fo-ťiao - Buddhovo učení
  • v Japonsku bukkjó - Buddhovo učení, či méně častěji bucudó - Buddhova cesta.

Buddha se vědomě distancoval od těch, kteří vytvářeli intelektuální teorie o začátku a konci, omezenosti a nekonečnosti světa, původu člověka nebo posmrtného bytí vysvobozeného. Srovnával je se slepci, z nichž se každý dotýká slona na jiném místě a pak se dostává do prudkého sporu o pravém tvaru zvířete.

Nejkratší formulka Buddhovy filosofie je o třech charakteristikách všeho existujícího; z ní lze vyjít při nárysu jeho obrazu světa a člověka

1. Vše (sanskáry) je pomíjivé- anitja

2. Vše (sanskáry) přináší utrpení - duhkha

3. Všechny jevy (dharmy) jsou iluzorní jako sen - anátman

Zastavení koloběhu neustálého znovuzrozování se nazývá nirvána. Nirvána je konečným cílem všech buddhistů, přesto Buddha neučil všechny své stoupence, jak dosáhnout okamžitého vysvobození, jelikož každý není na tuto cestu připraven. Vyjadřoval se proto k mnoha aspektům tehdejšího života. V buddhistických textech můžeme najít návody, jak dosáhnout štěstí v tomto životě, co dělat pro lepší budoucí zrození, jak se správně chovat k manželce či manželovi a udržet si tak šťastný partnerský život v tomto i budoucím životě, jak si zachovat dobré přátele, jak si udržet bohatství atd.


Sdílejte tento článek prostřednictvím sociálních sítí:

Diskuze a zkušenosti

Přidej komentář

Přidej komentář

Povinné položky

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu.