Masožravky - druhy, pěstování

Masožravky - druhy, pěstování

Masožravé rostliny byly a budou vynikat nad ostatními rostlinami svoji výjimečností. Pořiďte si některou z těchto krásek, která bude dotvářet Váš interiér bytu. Rozhodně se však nemusíte bát, že by Vás lapila do své pasti.


Jaké existují druhy masožravých rostlin

  • Bublinatky
  • Byblisovité
  • Láčkovky
  • Mucholapky
  • Rosnatkovité
  • Špirlice
  • Tučnice
  • Bublinatky - mají spoustu druhů, poddruhů i kříženců. Bublinatky mají důmyslnější pasti, než většina masožravých rostlin, kdy jejich pasti jsou tzv. měchýřky, které představují malý kulovitý váček, jež nasedá na krátkou stopku. Měchýřek je opatřen vstupním otvorem, který je obklopen nejrůznějšími výčnělky. Směrem do nitra měchýřku, je hrdlo uzavřené záklopkou. Uvnitř měchýřku se nachází velké trávicí žlázy, které produkují trávicí enzymy, které stráví polapenou kořist. Podtlak uvnitř měchýřku je připraven k lapání hmyzu, který je polapen rychlým pohybem záklopky.
  • Byblisovité - rod rostlin Byblis lapá drobné živočichy a hmyz na neustále orosený a téměř stříbrný povrch úzkých a dlouhých listů.
  • Láčkovky - jsou považovány za nekorunované královny masožravých rostlin. Většina druhů roste formou liany, u které se délka rostlin pohybuje od jednoho do dvaceti metrů. Některé zase vytváří přízemní keře, jiné rostou v korunách stromů. Listy láčkovek mohou mít na svých koncích tzv. láčky. Pasti láčkovek jsou v závislosti na různých druzích nejen jinak barevné, dále se liší velikostí i tvarem. Jsou uzpůsobeny k lovu větších živočichů, než je tomu u jiných rodů. Vnitřní stěny každé láčky jsou voskové, hmyzu se při snaze vyšplhat nazpět na nohy nalepí mikroskopické částečky vosku, které jim znemožňují šplhání. Drobný hmyz je k rostlině lákán za pomocí barvy, zápachem a  také nektarovými žlázami.
  • Mucholapky - listy rostliny jsou v létě dlouhé a úzké, v zimě širší a kratší. Na konci listů, vytváří mucholapka až 4 cm dlouhé pasti, které když jsou dobře osluněny, tak se zbarví do červena. Mucholapka je jedinečná v tom, jak dokáže polapit hmyz, a to během 0,5 - 2 sekund. Velmi rychlý pohyb zajišťují dvě čepele, které při sklapnutí vytvoří tzv. klec, ze které již hmyz neunikne. Jakmile se past sevře a je prázdná, opětovně se otevře za dva, tři dny. Toto sklapnutí a otvírání rostlinu vyčerpává. Každá past většinou sklapne až šestkrát a následně dojde k postupnému odumření.
  • Rosnatkovité - rosnatek existuje okolo 150 druhů. Dělí se hned do několika skupin: trpasličí rosnatky, rosnatky s přezimovacími pupeny, nezatahující světlomilné rosnatky a rosnatky jižní Afriky přežívající suché období. Společným znakem rosnatek jsou jejich lapací orgány, které se nacházejí na různě velkých a tvarovaných listech, jenž jsou hustě, nebo naopak řídce pokryté tentakulemi, což jsou žláznaté výčnělky, na jejichž koncích se vytvářejí maličké kapky rosy. Jedná se však o lepivý sliz, na který je právě lákán drobný hmyz, který se po dosednutí nemilosrdně přilepí a zůstává chycen.
  • Špirlice - masožravý typ listů je trumpetovytého tvaru, na konci chráněny víčkem. Špirlice tvoří tři typy listů. Jednak to jsou malé, šupinkovité listy, které chrání vrchol, dále to jsou listy, díky kterým je rostlina schopna polapit velké množství hmyzu a velké, ploché listy, které neslouží k lákání hmyzu, ale pouze k fotosyntéze a rostou na podzim. Samotný hmyz je lákán do pastí sladkými medovicemi, které špirlice tvoří. Nejvíce nektaru se vytváří pod hladkým obůstím pasti a je tak zajištěno, že hmyz vleze do jejího nitra. Špirlice se může pochlubit různými barvy květů. Rostliny kvetou spíše z jara, ale není výjimkou, když vykvete i na podzim.
  • Tučnice - hmyz chytá na velké, placaté a lepkavé listy. Listové růžice tučnic mají u největších druhů cca 30 cm v průměru. Na povrchu listů tučnic se nachází velké množství malých, téměř mikroskopických žlázek, které neustále produkují sliz. Ten se na světle třpytí a vytváří tak dojem oroseného listu, který přitahuje veškerý drobný hmyz. Největším druhem s růžicemi v průměru přesahující 50 cm je evropská P. vallisneriifolia. Naopak nejmenší druhy mají listovou růžici, která je velká pouhé 2 cm např. P. ramosa.

Umístění masožravých rostlin v bytě

Masožravé rostliny jsou většinou světlomilné. Jejich stanoviště by proto mělo být co nejblíže u okna, nejlépe hned na parapetu, ovšem kromě kromě D. adelae, D. prolifera a D. schizandra, které nevyžadují plné slunce. V létě je potřeba dávat pozor, aby teploty nestoupaly příliš vysoko. Pouze málo druhů masožravých rostlin snese déletrvající teploty vyšší, než 35°C.  Většina masožravek vyžaduje v zimě nižší teplotu, kromě láčkovek, které potřebují stálou teplotu kolem 20°C. Na druhou stranu mucholapky v zimě zase vyžadují kolem 0-12°C.

Teplotní požadavky různých masožravých rostlin se řídí v první řadě podle jejich přírodních stanovišť, které mohou být velmi různorodé na základě širokého výskytu v rozdílných klimatických oblastech. Přestože jsou některé druhy v tomto směru tolerantní, dá se říci, že platí, co možná nejvíce dodržet minimálně jejich přirozené nároky.

Kořenový systém masožravých rostlin

Masožravé rostliny mají většinou slabý kořenový systém, který nesmí nikdy vyschnout. Pro většinu masožravek je zvýšená vzdušná vlhkost rozhodujícím faktorem při pěstování v kultuře. Nároky na vlhkost se řídí především podle stanoviště, na kterém rostliny rostou ve svém přirozeném prostředí.

  • Normální vzdušná vlhkost 40-50% - Byblis gigantea, mucholapka (Dionaea muscipula), některé rosnatky (Drosera), rosnolist (Drosophyllum), tučnice (Pinguicula), špirlice (Sarracenia) a roridula (Roridula).
  • Zvýšená vzdušná vlhkost 50-70% - láčkovice (Cephalotus), většina rosnatek (Drosera), tropické tučnice (Pinguicula), většina bublinatek (Utricularia)
  • Vysoká vzdušná vlhkost > než 70% - Byblis liniflora, genliseje (Genlisea), heliamfor (Heliamphora), láčkovky (Nepenthes), některé rosnatky (Drosera), epifytní bublinatky (Utricularia).

Substrát pro masožravé rostliny

Masožravé rostliny potřebují kyselý substrát. Kyselost nebo zásaditost se měří na stupnici PH. Průměrně by se měla zemina, kterou chceme dát masožravým rostlinám pohybovat kolem 3,5 až 5,5 PH. Ideálním substrátem je rašelina (neodkyselená). Skoro všechny masožravé rostliny se dají pěstovat v rašelině, protože i v přírodě v této zemině rostou. Zeminu udržujte zásadně vlhkou až mokrou. Kořeny jsou odolné proti uhnívaní, ale přesto je někdy dobré mít substrát provzdušnění pískem.

Zálivka masožravých rostlin

Zajistěte u masožravých rostlin, aby v létě stáli květináče ve vodě. Naopak v zimě zálivku omezte, a to v případě nedostatku osvětlení. Zalévejte spodem běžnou vodovodní vodou, která podle tvrdosti daný substrát postupně neutralizuje. Zásaditou vodu raději nechte odstát.

Výživa masožravých rostlin

Pokud váháte, zda si masožravou rostlinu koupit, a to například z důvodu, jestli ji budete muset, aby prospívala, shánět hmyz, nemusíte. Rostliny totiž dobře rostou i bez přikrmování hmyzem. Vystačí jim bohatě živiny, které jsou obsažené v přírodní rašelině.

Přesazování masožravých rostlin

V případě, že dojde k zastavení růstu rostliny, přesaďte ji. Rostliny však můžete přesazovat každý rok.


Sdílejte tento článek prostřednictvím sociálních sítí:

Diskuze a zkušenosti

Přidej komentář

Přidej komentář

Povinné položky